Search
  • Fux Karachovič

Čtyři měsíce v Mongolsku, aneb jak jsem nikam nejel

Updated: Jul 24

Jedna z věcí, které nečekáte na pohodovém týdnu s rodinou jsou čtyři infarkty za sebou. Zhruba jeden denně, aby mi došlo, že to nebude zpomalovat. Dvě zprávy na messengeru, pak diskuse a na závěr ještě telefonát.


1

Jako první mi přišla zpráva od Tamira*. Po pozdravu „Salut, ca va?“ navázal na naši diskusi z května minulého roku – má v plánu u Karakora, bývalého hlavního města Mongolska, provést důležitý umělecký počin a já mám být u toho. Přesněji: mám mu pomáhat s výzdobou, tvorbou a zastupovat zbytek

nemongolského světa. A taky mám přiletět v březnu a čas máme do září. INFARKT No. 1. Sice jsem věděl, že nás kaligrafů není moc, na prstech jedné ruky bych nás nemongoly spočítal, ale Tamir hledal a nenašel. Jsme opravdu jen dva. A ten druhý neměl čas. Když jsem zprávu rozdýchal, dal si panáka a usadil se do křesla, začal jsem plánovat 2020 jako závratný zvrat zvráceného roku.



2

Den druhý, zpráva z Velvyslanectví České republiky v Ulánbátaru. Musím rychle poslat návrh na projekt čištění ovzduší onoho hlavního města a podpořit tak povědomí o problematice. INFARKT No. 2. Návrh jsem poslal, inverzní kaligrafie byla jasná volba. Pak si dal zase panáka a přidal do roku 2020 další měsíc s kaligrafií.


3

Třetí šok nastal ve chvíli, kdy mi došlo, že Tamirův projekt a čistota ovzduší jsou ve stejnou dobu. INFARKT No. 3. Panák, křeslo, diskuse. Dlouho jsem ani nečekal, že by se tak skvělé věci staly, natož aby se mi mohly krýt. A Tamir v danou chvíli zvítězil.


4

Telefonát čtvrtý den. „Čau Fuxi, hledáme cestovatele, který by jel s Tatrou kolem světa a provedl ji Mongolskem.“ Na shledanou, bylo mi ctí, rozloučil se můj tep a srdce přestalo bít. INFARKT No. 4. V tomto případě jsem měl štěstí, nekrylo se nic a dokonce ten měsíc cestování navazoval na Tamirův projekt. Potkal jsem se s vedoucím výpravy, vznikl příslib a už se mohlo začít plánovat.



A pak někdo nedopekl netopýra. Pak se cestovalo s virem po světě. Pak Mongolsko zavřelo hranice. Pak Česko zavřelo hranice. Pak jsem byl měsíc doma. Tatra se zasekla v Turecku a Tamir zůstal v Polsku.


Takhle se sesypal rok 2020 a drtivá většina plánů.

Takže zatím nejedu nikam – zatím nejzajímavější trasa byla z pokoje do kuchyně a občas do vinárny. Ale to už je nějaké dobrodružství.


Snad na podzim, něco možná na jaře 2021. Uvidíme, nevíme. Ale tvořit se bude dál a online workshopy můžu dělat tak jako tak.


Uměním vpřed, sdílejme spolu Mongolsko na dálku.


Fux Karachovič


*Tamir je úžasný kaligraf, celým jménem Tamir Samandbadraa Purev, původně z Mongolska, dnes žijící v Bretani.


85 views